Jak chutná psí život

Těší mě, já jsem Oskar. Pes, nekastrovaný, prosím, teda zatím. Panička pořád vyhrožuje, že jestli nepřestanu značkovat co 2 metry, tak budu mít o kouli míň. Abych byl upřímný, tak moc nevím, co tím myslí – jediná koule u nohy co mám, je totiž právě panička. Nikdy mě nepustí z vodítka. Pořád na té jedné šňůře, kterou jsem zamotal tak, že z 10 metrů jich zbylo 5. A když panička nějaký ten uzel rozmotá, tak já hned šup za strom a udělám nový.

Panička taky říká, že jsem jak utržený ze řetězu, ale já nikdy na řetězu nebyl. Tak jak bych se z něho mohl utrhnout?? Naopak já žil celý život v turistické chatě u lesa. To bylo blaho – žádný plot, spousta zvěře, žádná drezúra jako tady. Prostě parádní život. Jenže jsem se nelíbil našemu psímu alfa samci. A protože jsem byl nejmladší, tak mě páníci poslali pryč. Což nechápu, protože pryč by měl jít ten nejslabší. A to já nebyl. Vždycky to víc odnesl on, dobře mu tak.

No a tak jsem se dostal do betonové džungle. Žiju v obří kostce, kde je kromě paničky asi dalších sto lidí. A pejsků taky. Spousta pejsků, ty já rád, sežrat jsem chtěl jenom toho na chatě. Ale abyste si nemysleli – mě se tu docela líbí. Zpočátku teda ne, ale teď jo. Bo mám rád tu moji novou paničku a když mám rád paničku, tak zbytek už je jedno. Ale má to háček – prý jsem u ní jen dočasně. Moc nepobírám, proč mě nechce napořád. Říká, že to nejde, ale já vím, že jediný důvod je, že se jí nechce mě ráno venčit a že musí sbírat moje velké voňavé výtvory. Vždycky vstane, já už na nohách a ona sotva rozlepí oči v půlce vycházky. Mimochodem, ale to ji neříkejte, já si stejně myslím, že tu zůstanu, protože mě nikdo nechce.

Panička si dělá často legraci, že mě pustí do hor a bude klid, že se tam budu mít lépe než kdekoliv jinde. Já jsem totiž takový zálesák. Srnku si ulovím, vodu najdu, díru na spaní vyhrabu. To mi jde. Paniček se tomu vždycky směje, jak hrabu. Tomu, že v lese uteču na první dobrou, tomu už se nesměje nikdo, jen já. No jo – to jsem ještě neřekl. Já mám totiž i panička. On se jako tváří, že ze mě není vůbec odvařený, ale já vím, že mě má rád, a tak jsem u něj pečený vařený. Vždycky mi hodí kus žrádla a panička ho za to sejme, že to nemá dělat. Paniček zase vždycky nadává paničce, když mi dovolí jít na postel. Prostě dvojka no.